Na konci podzimu
Na konci podzimu
...čas mě unáší na svých perutích
do bezedného vesmíru života.
Marné jsou prosby, marné mé apely,
je neoblomný a jeho studený smích
skrz hlavu až do mozku kolotá,
kde přikazuje ty nejhorší úkoly.
Nese mě, a při letu do příští prázdnoty
ten podivný brach vůbec nevnímá,
že pro mne teprve uzrály maliny
a že nyní do školy nástup mám!
Ach, zvládnout úkol jeho, byť jen jediný
snad znamená žít dva, tři životy...
Publikoval(a):
tleskot, 5.12.2012