Anotace: Tahle básnička je inspirována jednou ženou z Lidic, která nám kdysi na střední škole vyprávěla svůj příběh, tenkrát se mě to hluboce dotklo...

Nevíš, kam odvedli tvé dítě
Nevíš, kam odvlekli ti muže
Nad tebou stahují se sítě
Co s tímhle křehká žena zmůže?

Plná bolesti, plná naděje
díváš se stále vpřed
Doufáš, že štěstí se usměje
nevydáváš ani skřek

Ze tří týdnů však stávají se roky
Jak jen neztrácíš víru
když slyšíš gestapa kroky
Kde bereš svou vnitřní sílu?

Tři předlouhé roky trpíš
s vidinou v lepší zítřky
Mnoho bolesti ještě zkusíš
než projdeš svobody dvířky

Ta naděje na šťastné shledání
dává ti dech, drží život
Usnadňuje tvé čekání
dodává kyslíku přívod

Ale jak se pak musíš cítit
když místo hřejivého objetí
nezbývá nic, co můžeš vzkřísit
zůstáváš sama v zajetí

Svět k tobě obrátil záda
už není se kam vrátit
Vzali vše, co jsi měla ráda
a už to nelze zvrátit

To, o čem jsi celou dobu snila
už nikdy nebude pravdou
To pro co si celou dobu žila
padlo, zaplatilas vysokou sazbou

A já stále obdivuji tvou sílu
jak stavíš se k tomu čelem
Jak jen jde neztrácet víru
a jít dál svým směrem

Jdeš nám skvělým příkladem
ukazuješ, jaký má člověk být
Tvá víra a naděje je nám důkazem
ŽE VŽDY JE PRO CO ŽÍT!!

Publikoval(a): Claire_CZ, 9.12.2012