Anotace: ...

Úsměv jako dar
který musíš půjčovat ostatním
Ty ukrad si ten můj
a jako pták na jih,odletěl s ním

Čekala jsem na jaře
a jen vlaštovky se mi vysmály
Prolila svůj smutek celého moře
pak lítost mne na jeho dno stáhly

Ticho samoty příliš hlasité bylo
já nedokázala jej překřičet
Čím dál hůř se mi o tobě snilo,
bolestivější bylo u okna klečet

Tedˇ každý večer už vím
nikdy nevrátíš mi smích
Má láska byla oddána lžím
a každá pálí mě,když padá jak sníh

Publikoval(a): Avid, 15.12.2012