Anotace: ... nej takový rychlý nápad ... zatím neučesaný ...

Dveře jsem zamkla na petlici,
okna zakryla závěsem,
potichu rozžhnula jen jednu svíci,
tvůj obraz z mysli mi však nezmizel.

Sedím sama na pelesti
lože pro jednoho
Na přímou otázku nikdo neodpoví
a přesto slyším každé tvoje slovo.

Jak krví upisuji svoji duši,
na prsou tíží mne mé břímě.
Tobě, jemuž volnost (zkrátka)sluší,
v srdci svém dnes pokloním se.

Má zpověď do polštáře
vepsaná je dechem, hlubokými vzlyky ...
Pravdu přiznala jsem sobě,
kdo rozhodne, co je cit a co hříchy?

Ty´s mým soudcem i porotou,
mým hříchem i prokletí.
Než ústa Tvá rozsudek vynesou,
chci doufat v naše objetí ...

Publikoval(a): bera, 17.12.2012