Anotace: ty jsi má osudová...

Až jednou vlasy mé budou jak padlý sníh a vrásek ve tváři přibude pár,v uších pak uslyším ty zvony andělské,na cestu dalekou potom se dám,není z ní návratu a trochu bojím se,půjdu tam poprvé,tak neznám to tam,snad někdo bude mne,držet však za ruku,snad tam v té temnotě nebudu sám,prý celý život pak poběží jako film,smutek i štěstí,můj úsměv i pláč,možná pak teprve někteří pochopí,copak jsem chtěl a co jsem byl zač,já budu daleko a přesto blízko snad,vzpomínat na ty,jenž měl jsem tak rád,navěky věků,tak blízko ke hvězdám,který dnes padají,budu jen spát,poslední sen,tak ať jenom krásný je,snad bude o tobě,to moc bych si přál,o všem tom nádherném,s tebou co prožil jsem,vždyť kvůli tomu já básničky psal...

Publikoval(a): rtep777, 19.12.2012