Anotace: ...

Rozjímavá tesklivost mi vpisuje
svá stříbřitá moudra pod kůži;
a já dozrávám k slunovratu,
když mě mělčiny na špičkách netíží.

Své verše snesla jsem raněným srnám,
síť bolesti vždy blíž si přilétá,
mladým rozbřeskem rozvířena
jako malířova paleta.

Červeň nebarví zlom dne a noci,
potají čtu si tvé oči ve snáři;
a znovu dozrávám k slunovratu
s polovinou dechu na tváři.

Publikoval(a): Lugilla, 20.12.2012