Anotace: Mám pocit, že děti dnešní doby jsou okrádany dospělými. Zkouším jiný styl, budu rád za každou kritiku.

Jak krásné jsou dny vzpomínek,
jak záhadné byly pro to malé dítko,
jak šťastné bylo, když plál plamínek,
jak zvídavé bylo, když rozkvetlo kvítko.

Postupem času zájem opadal,
postupem času poznával lidské chmury,
postupem času se dětský sen rozpadal,
postupem času přestal věřit na pomoc shůry.

Tím že poznává víc neštěstí,
tím že ztratí dětskou iluzi,
dle dospělého nic špatného nevěstí,
jen ho prý opustily dětské můzi.

Tolik musel být dospělý,
tolik musel být rozumný,
už nesměl být zbabělý,
už nesměl být upřímný.

Otevřeli mu svět podlých intrik,
otevřeli mu svět lží a přetvářky,
byl loutkou bolestivých praktik,
nechal si osud napsat u kartářky.

Stále hlouběji se propadal,
nikomu nesměl věřit,
stále netušil, že sám sebe okrádal,
nikomu se nemohl svěřit.

Řekl by, že chce být dítě ještě,
řekl by, že chce krásu fantazie,
oddálil by čas, kdy vše řeší pěstě,
kdy svit hvězd znemožnily žaluzie.

Právě v dnešní době,
krademe dětem jejich iluze svět,
místo radosti propadají zlobě,
slyším čím dál méně nadšených vět.

Odpíráme jim víru v bytosti nadpřirozené,
andělé a víly, že nejsou,
pak jim pouštíme filmy bezcenné,
a divíme, že neumí mluvit pusou.

Dospělí asi na dětství zapomněli,
to jediné je omlouvá,
že zapomněli, vůči dětem oněměli,
že nevidí loď fantazie, která každou noc vyplouvá.

Publikoval(a): Retor, 25.12.2012