Anotace: Věci nejsou vždy tak, jak vypadají.

Miláčku, já jsem tvá trouba elektrická, tvůj sameček.
Jaks napsala mi. Tys zas můj milovaný blbeček,
protože znáš tak krásná slova a básně píšeš krásné,
a posloucháš své srdce – a aby bylo mezi námi jasné

kdo trouba elektrická je a kdo milovaný blbeček.
Ty víš že láska – a ta má k tomu vlohy
dává se slovíčka do jiné polohy,
a cpe si významy do jiných pojmů,

že ten, kdo stojí mimo, nezbaví se dojmu,
ti dva si jenom nadávají, ubližují si hrozně velice.
Tak tomu bylo se Sokratem a Xantippou, když nejvíce,
hádavá a haštěřivá volala, ty starej blázne, pojď hned domů,

co se tam bavíš s mládeží u toho shnilého stromu ?
A Sokrates šel a usmíval se se pod vousy,
mám já to doma draka, saň a hejno s divousy,
a nikdo neví, jak já tu megeru mou miluju

a nikdo neví, že Xantippa si nasazuje masku,
to aby nikdo nepoznal tu naši hlubokou lásku.
Buď hádavá a haštěřivá ty má Meduso milá,
vždyť jenom já vím, jaká jsi doma hodná víla.

A když pak vypít musel svou číši bolehlavu,
šla Xantippa jej s dětmi navštívit a nevěšela hlavu,
protože věděla, kam její milý jde a že se s ním tam setká.
Kde je tvůj osten, smrti, když duše ví, kam po smrti se vetká ?

Když nebe je už na zemi, bude i na věky tam v nebi.
To jenom pro jiné se smrt tak pitvoří a šklebí.
Tam setkávají se zase všechny milenecké páry,
kde jiní čekají jen nicotu a poušť a suchopáry. . . .

Publikoval(a): jang-tse, 30.12.2012