Anotace: Vstupné dobrovolné

Protkávám jak zlatou nití
mého celého bytí
odměřený čas.

Přestože chyby své už nespravím
odcházím krokem toulavým,
víru,že sebe nezradím,
život v gobelín zrcadlím.

A v ten jen moje ruce můžou vnést
a to i přes marast ušlých cest
zas novou špůlku zlatých nití
jež životem štěstí se jak diamanty třpytí.

Tak pevně svírám si tu nitku svojí
náprstek v šití neobstojí
byť by byl drahocený
nepřináší žádné ulehčení,
nenahradí lidský cit
je pocta tohle kouzlo mít...

Publikoval(a): Andymio, 31.12.2012