Někdo mi zamával...
Někdo mi zamával...
Řetízek světla lapil mou tvář,
ve vzoru denních výprav
něhu v kličkách pozhasíná.
Našla jsem své já – zahrabané,
léta se krčilo v koutku.
Snad jsem tehdy byla lepší…
Dnešek pobral podivný tvar,
viděla jsem krmítko plné ptáčků
a nad plešatějícím lesem
někdo mi zamával.
Publikoval(a):
Lugilla, 2.1.2013