Když drnkám čelem o hvězdy
Když drnkám čelem o hvězdy
Někdy
se jen tak dlaní
dotýkám stropu
a čekám
až prstní kůstky
zakoření do universa
to pak vždycky bolí hlava
z toho jak drnkám čelem o hvězdy
však nesnívám o vějířích rozpažených rukou
ani lascivních hnidách společnosti
létám si po ostrovech
a přejídám se nádherou sypké svobody
obklopen oceánem
hasím signální ohně
neprosím o záchranu
od bezmocných
Publikoval(a):
J.F. Marnotratný, 2.1.2013