Někdy chceme, by slova četl ten, jemuž jsou určená, někdy je temu naopak... ale... také platí to, co psaní neumí. Tón hlasu, pohled, vážnost atd. Někdy si něco přečtu a zjistím, že to mohu brát jakkoliv... někdy si člověk myslí, že slova ublížila, ale když je někdo řekne, když uslyšíš tón atd. zjistíš, že jde, zjednodušeně, o dobro. Závěr? Je lepší si povídat, nežli psát, lidé se tak vyhnou omylům. ::o)

12.1.2013 11:47 | NikitaNikaT.

SkvoSTná báseň, Martinko. Jsem okouzlen !

11.1.2013 13:58 | jang-tse

...já vím,myšlenka pouhá!:-)

9.1.2013 8:44 | modrá

Já jsem si je přečetl. Dobrá otázka.

8.1.2013 9:56 | děda včela

máš to fajn.

7.1.2013 20:37 | Robin Marnoli