Bída - Manifest za duši
Bída - Manifest za duši
Anotace: Vážně myšlená angažovaná báseň.
Naivní. To říkáte často.
Kýčovité. To ještě častěji.
Poslouchat duši to je to
Co jediné mohu a mám nejraději !
Hlad, že se svalstvo třese,
Pak přejíst se, že žaludek úpí.
Mrznout v bolesti, tělo to snese,
Pak nechutné teplo co mne líně uspí.
Nic, bída, bolest, utrpení.
Pak vše a až moc.
Životní náplň : věčné snění,
Pít přes den jako když je noc.
Chovám k Vám zášť a vztek !
Pak to dělám jen a jen pro Vás.
Tady ses lekl
Jiní si pro to hodili provaz.
Uctívate ty dřívější
Z jakési zaslepené úcty ?
Když nebavím Vás já,
Nesedí Vám ani oni.
Citové vybití je suché ?
Citové vybití je kýčovité ?
Tak nikdy už neříkejte,
Že Romantismus je Vám blízký !
Jste „racionalisté“...ale jak je
Ten Vás „racionalismus“ nízký !
Stal se Vám dogmatem,
Už nevíte, že svět lze poznávat
I za hmatem.
Stali se z Vás stroje bez duše
Co jen tupě podle toho co kdo řekne
Jednají přihlouple a suše !
Ale já se nebojím,
Já duši mám...
P.S. Má Bída děkuje Tvé Bídě Petrusi Borele.
Publikoval(a):
Pierre - Jean Pijan, 8.1.2013