Dotýkám se...
Dotýkám se...
Zůstalo už jen ticho,
dětinské a cinkavé,
dotýkám se pocitu,
jenž s dneškem nesplyne.
Dotýkám se i dechu,
který mi snad uvěří,
že přiletěl jako vánek
ze Zlatonosného pobřeží.
Na čisto vepsaných veršů
lehce se dotýkám,
oni vědí, že potajmu
utíkám ke knihám.
Dotýkám se tvé tváře
nehlasně objevenou řečí;
vše nechává si pro sebe
a nic nezamlčí…
Publikoval(a):
Lugilla, 10.1.2013