Soudný den...
Soudný den...
tma vůkol se rozlila
jako by se potila
zdál se jí snad sen
že v načechraném červánku
po ranním svěžím vánku
přiletěl nikdy nekočící den
tma se kolem lehce vlní
strachy třesou se jí nohy
co když zítra je ten den
tak se ještě vyřádí
co kdyby naposledy
zakryje nám hvězdy s měsícem
tma vůkol se rozlila
její čerň neprostoupila
jediná světla jiskřička...
… a nastal soudný den...
Publikoval(a):
Martina Primová, 13.1.2013