Marný boj
Marný boj
Anotace: O něco delší básnička
Ve jménu básníků,
na květech leknínů.
Skládám tu písničku,
za malou jiskřičku.
Měl to být sonet,
na cípech komet.
Nepíšu na povel,
shořel bych na popel.
Za malou jiskřičku,
pro trochu smíchu.
Za malou jiskřičku,
na koních splínu.
Kde není smích,
tam není víra.
Všude jen bláto
a hnusná špína.
Řád už pak není,
základní volbou.
Chaos s ním stírá,
jak s mokrou houbou.
Někdy je světlo
a někdy tma.
Když venku mě loví,
ten žravý dlak.
Máme jen kameny,
máme jen klacky.
Dlak ten má zuby
a silný pracky.
Přijde tak tiše,
sotva ho slyšíš.
Ukousne hlavu,
svět je hned tiší.
Utíkáš nocí,
prosíš a křičíš.
Dlaci tě dojdou,
už jenom ryčíš.
Dlaci jsou tu,
co kamenem hodíš.
Dlaci tě maj,
jen tě roztrhaj.
Někdy je světlo
a ty je vidíš.
Jak blíž a blíž jdou,
tak strašně tiší.
Dostaneš strach,
utíkáš pryč.
Dlaci tě maj,
popadneš tyč.
Chvíli se bráníš,
po chvíli marně.
Dlaci tě chytí,
dlaci už maj tě
Publikoval(a):
eurius, 15.1.2013