Anotace: Pokus...spíš to ze mě vypadlo

Ozářená okna
cihlových krabic
kde uši mají i sešmajdané boty
tyčí se do výšky temnot
vesmírného nekonečna
lidských nadějí
spálených v nedopalkách cigarety

září

majáky města
strážci
co nechávají zlodějům otevřená okna
věčně poničené zvonky
divoké hádky měnící se v šťavnatá usmíření
vyznání lásky na zdech s oprýskanou omítkou

stály a stojí

nech své nohy chvilku štronzo
a obrať oči nahoru
to vše vidíš v jednom kouknutí do oken
zabedněnci
v teple
v luxusu


Krysy proradné,
tak otevřte okenice
a zařvěte
jak závidíte mi moji svobodu !

Publikoval(a): Rezavá plechovka, 16.1.2013