(Jakub Straka, 19.1.2013, Básně)
Dívka krásná jako růže
Tak tajemná a svá
Dívka co sama nic nezmůže
Pláče, když měla by se smát
Oči se zábleskem strachu
A oči plné slz
Květiny pošlapané v prachu
Když utíkala skrz
Skrz bolest s pocitem viny
Že krásná růže
Ač bledá jako sníh
Trny mít může.