Anotace: jen taková vzpomínka..

myslím že mne miloval
pro to věčně nedopitý kafe
v hrnku po dědovi
líbil se mu nepořádek
ve slovech
věty které nikdy nedopovím

o mém křiku ze spaní
když se mi zdá o mrtvých
nocích kdy se hvězdy
mění v kříže

(ani nevím jestli tenkrát napad sníh)
jen jsem poslouchala hlasy
ze zavřených knížek

a snad proto přišlo
po podzimu ticho
které dopadalo na zem

tolik jsme si toho nestačili říct

úplně jsem zapomněla
že měl schopnost
ukrýt slunce na obrazech
že mu louky připadaly
jako osamělé stoly
plné slunečnic

Publikoval(a): Sonja la Rosa, 19.1.2013