Anotace: spontánně jsem napsala tuto krátkou báseň o úzkosti..a protože jsem věčný optimista, končí dobře.

Všechny naše úzkosti se houpají na větvích
Na polích se válejí a ve vzduchu létají.

Všechny naše úzkosti promlouvají řečí snů
Jenž životem nás tahají a pohání ostrovy dnů.

Kde v samotě si dřímají a někdy spát nám nedají
A po větách se tahají aby život rovným dělali.

Protože všechny naše úzkosti, poháněny řečí snů
Pro rovnováhu žijí, aby lidé na světě se nebáli.


A aby pochopili, v čase špatných dnů,
že svět není vyroben jen ze zlých snů.

Publikoval(a): Evuš225, 19.1.2013