Básničky, Poezie, Verše

v

Tak trochu jinak..

Tak trochu jinak..

Sem a tam noha dopadá,
kam lidské srdce dohlédne,
tam všude půda usíná,
Vlní se, těžkne..
život upadá.
Pociťuji úzkost,
vše kolem umírá.
Mé radioaktivní srdce,
sopečná činnost a síra.
Z citu hlavičky od sirek,
samoznícená potřeba usnout.
Uložit hluboko...
ten radioktavní odpad...
a zamknout.
Jsem nebezpečná a jdu po tobě,
ta síla neviditelná tě pohltí.
Utíkej, zmiz..
stačí jen kousnutí.

Tvá cesta - jed a zkáza,
tvé slzy jak kyselina leptající,
otrávit chceš-li mě,
poraž mé srdce tepající...

Zboř svět a pojď si pro mě!
Čekám na prahu exploze.
Pak budeme kyselina a zásada,
jen trochu chemie.
Boj kam se pH nakloní,
komu se indikátor pokloní.
Ale křivka patří nám,
my budeme propojení,
Budeme vším co znám,
prvky, komplexy i názvosloví.
"Spolu než nás smrt nerozdělí"
tak slib všech dob zní,
pro nás neplatí...
Jen jiná látka ať nás nerozpojí..
Publikoval(a): Globodecristal, 20.1.2013
Přečteno (352x)
Tipy (5) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: Huhlinka, Jin&Jang, Retor

Spodek

Stránka generována 20.5.2022 00:45
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti