Anotace: Trochu se stydím, ale za pokus to stojí, tuhle básničku jsem napsala v 15 letech, když jsem se bláznivě zamilovala. Takže dík za pochopení - špetka osobní nostalgie...

Modře s kapkou zeleně dívají se na mne tvé oči,
jsou jako moře za krásného letního dne, kdy na břehy vlnami útočí,
zlatohnědé jsou tvé vlasy,
jako žitné v poli za soumraku klasy,
tvé ruce jsou upracované a přesto tak hebké,
když hladí mne po vlasech jak záchvěvy vánku lehké...
Obrysy tvého těla za večerů vlahých,
připomínají zas kmen pružných stromů mladých,
když rty k mým tiskneš vlažné,
nezdá se mi, při pohledu na nebe, že hvězdy jsou vážné
- smějí se a říkají:
Podívej, co tam dole dělají.
Nejsme to však jenom my,
kdo nebojí se v noci tmy,
zamilovaných je přeci více
a ty hvězdy hoří, jako svíce...

Publikoval(a): honeymoon, 22.1.2013