Ze vzduchu padá světlo
Ze vzduchu padá světlo
Ze vzduchu padá světlo
do obloučků lapených samotou,
v smutku z rozlámaných pastelů
kdosi mě pevně vzal za zápěstí.
Paprsky žilek v svádivém stínu
jemně omodřují dlaně i čelo;
Svět kolem mě je déšť
a já uznávám jeho nestálost.
Pomalu rozmotávám uzlíky nejistot
a v moři různobarevných provázků
nebojím se netrestat prsty,
jež nenechavě sahají po ovoci.
Publikoval(a):
Lugilla, 23.1.2013