Anotace: Takový mini příběh o pádu a vzestupu...(nevím proč v ženském rodě..:D )

Sedíš, sama v lese,
přitom máš být na plese,
však nemáš tam s kým jít,
nevíš jak dál život žít.

Zas přišla další rána hnusná,
a v srdci je teď díra pustá,
další jizva na duši,
srdce se ti zasmuší.

Říkáš si, to není fér,
v ruce svíráš chladný kvér,
v hlavě pusto, prázdno máš,
myslíš, že už s tím nic nenaděláš.

K obzoru naposledy vzhlédneš,
než do temnoty navždy slétneš,
vidíš temné mraky nesoucí,
déšť a zvuky srdce rvoucí.

Avšak, hle, tu vidíš světlo prosvítat,
začneš ten hřejivý paprsek vítat,
to slunce, začalo totiž svítat,
tvá duše chtěla by zas lítat.

Ty povstaneš z té hnusné temnoty,
pistoli zahodíš do stoky,
vyjdeš novému dni vstříc,
už víš, co můžeš udělat víc.

Víš, že od života lásku chceš brát,
pochopilas však, že nejdříve ji musíš dát,
neúspěchu se nesmíš bát,
zklamání však v potaz brát.

Obrnit se před zklamáním,
být ostražitá před opakováním,
opakováním vlastních chyb,
ať už nemáš podobu leklých ryb.

Tak jdi do života s novou nadějí,
nové pokušení tě svádějí,
překonej všechny překážky,
nenech o sebe otírat podrážky.

Podrážky zla, temnot a lží,
které ze špatných lidí mží,
do svého života dobré lidi přiveď,
a vše co uděláš, s láskou proveď.

Publikoval(a): Borty, 26.1.2013