Anotace: Co se to stalo s lidmi?

Přijde bůh a ptá se,
jestli na zemi je takový bordel,
jak na první pohled zdá se,
zda neměl by vyslovit nad lidstvem ortel.

Pak rozhlíží se poté zemi,
lidstvo se mu předvádí,
to otřáslo jeho nadějemi,
že svět ještě zachrání.

Inu jde mezi ty lidi tady,
a ptá se, co štěstí jim přináší,
lidé se před ním mění ve slizké hady,
to jej velmi vyplaší.

Vždyť tolik lásky jim dříve dal,
silnou vůli a spoustu rozumu,
kam jen ho ten čas odvál,
že lidé se změnili v pohromu.

Měl s nimi plány velkolepé,
však oni se na scestí vydali,
bijí děti, okrádají slepé,
ďáblu svou duši dávno prodali.

Bůh zde teď sedí,
starý, sešlý a smutný,
jen na to lidstvo hledí,
a již je rozhodnutý.

Nemá sílu na to lidstvo zničit,
žádná apokalypsa přijít ani nemusí,
lidé se v sebevrahy snaží vycvičit,
sami sobě se brzy zhnusí.

To lidé jsou ta apokalypsa,
oni ohrožují běh přírody,
že jsem si raději nepořídil psa,
mohl jsem mít více pohody.

To si teď říká bůh, zklamaný a smutný,
lidstvo svému osudu ponechá,
odcházím ze světa, který je tak ukrutný,
avšak malou naději po sobě zanechá.

Mezi lidmi najdou se i tací,
kterým nejde pouze o sebe,
ti z ostatních jen zvrací,
a směřují své prosby do nebe.

Avšak vědí, že to oni musejí něco změnit,
pokusit se ostatní na cestu lásky přivést,
tu zlost co je mezi lidmi rozmělnit,
ďábla z tohoto světa odvést.

Publikoval(a): Borty, 28.1.2013