Anotace: Báseň o jedné cestě domů...

kolem okének stojícího vlaku míhá se snová krajina
Aboriginců, po solných pláních prohání se kapybary
bez trupů, poblázněné sněžné lišky v letních
kožiších prchají před zajíci z plyše.

za okny okolo jedoucí tramvaje postávají
stíny tváří, sněhová královna maluje prstem
ze saténu, muž v kameni utahuje skleněná pouta
konvalinek vytržených z kořenů.

mráz mizejícího smutku kvílí na pozdrav
osudu, nevědoucí oči marně hledají nápovědu
jara, rozmrzelá ústa lapají po vůni listopadu
zavřená uvnitř lehoučkého šálu.

v noci sedmikrásek z románů nešťastných sester
podzimu ruce prosily najády o kousek chleba
z kukuřice, noční vlaky se komíhají kolem a
kolem šíleně jako kolotoče!

sotva znatelnými šlépějemi
solnými pláněmi na Sahaře
přes konvalinky ve skle
za vůní podzimu
šíleně šíleně šíleně!

Publikoval(a): LinguaClara, 28.1.2013