Anotace: věnováno Hanele Martinéz, která sem nechodí.tak jsem jí básničku poslala s mašlí :) a tady pro radost ostatním...

v sevření plotu stojíl dům
a lidé v něm jakoby nežili
v přítmí zavřených okenic

všeho je jen napůl
vzpomínek bez okapů
ptákům nadešel čas se zříct
půvabu jabloní v zahradách

ještě před loni bylo všeho víc
plůtek vyhlížel vzpřímeně
a já jsem se vracela odnikud

sníh zasypal slánky po okraj
čerstvý chléb voněl do ulic
a ty jsi se rozhodl postavit stáj
mláďatům mořských koníků


sad schoval ovoce do květů
nikdo z nás sem už nepatří
a ptáci snad přežili pro větu
že jabloně touží po jménech

Publikoval(a): Sonja la Rosa, 30.1.2013