Anotace: jeden z mnoha

Chlapeček tam seděl sám,
brečel, vlastně se smál.
Pomoc chtěl ze všeho nejvíce,
ale nikdo ho neviděl.
Maska barevná kryla mu tvář,
slzy pod ní tekly, z venku svatozář.
Den za dnem, noc za nocí,
trápí se svou bezmocí.
Kamarádů na písečku měl spousty,
sám však prokousával se sousty.
Bezmoc táhla ho dál,
bez života bude král.
Za ručičku už ho nikdo nebere,
je sám, raději život si sebere.
Rok, dva utíral si sám slzy,
jeho smrt přišla brzy.
Každého pak popadlo,
proč zrovna z mostu ho to napadlo.

Publikoval(a): Radous.fly, 31.1.2013