Rozmary
Rozmary
V míru zaprášených skříní
proplouvám, duše vžita
do obrazu blaženosti
čnícím za okny ložnice
Puklý Měsíc o svou hranu
mé dlaně slovy pokrývá,
ten tristní, oddaný host
mlčenlivou básní
vlámal se do nitra
shrabané listí rozfoukal mi vítr
a hedvábí stěží na den života
Publikoval(a):
Lugilla, 2.2.2013