Anotace: ...

Voda zatekla do mělkých důlků
ve stařičké dlažbě
a tou tíhou mrazu
svaly se trhají jako zpuchřelé lano.

Jsem nevyrovnaná s pohledy,
které mlčí do země –
s nánosy vlastních zoufání,
ukrytých za plůtky ze skořice.

Oděrky na rukou, tvářích,
úsměvy zapomenutého dítěte
schovávám potají do vlasů;
a slzy jen dvakrát chutnají

po lásce nebo nevoli

Publikoval(a): Lugilla, 6.2.2013