Anotace: Báseň na motivy impresionistického obrazu od světoznámé Rolničky (moje ségra). Obraz je to vskutku hezký, zato takový, jako tato báseň - jaksi ponurý. Třeba si ten obraz i představíte...

Poslední dvě


Dnes vidím plout nad hlavou
mračna táhnoucí se oblohou,
která barvu mají noci temné
a mocní bytí mojí duše černé.

V té karavaně dmoucích mraků
já spatřila jsem hejno ptáků
letících pryč, rychle a honem,
toužících ubírat se jiným směrem.

Zažila jsem pády dolů a vstávala,
víru v lepší zítra jsem vždy mívala,
avšak teď už šanci naději nedávám,
a proto se sama dobrovolně vzdávám.

Bílý den proměnil se náhle v tmavou noc,
síly ještě mám, ale nezbývá jich moc,
v poháru hořkosti marně volám o pomoc
a vím, že se topím a na dno už si sahám.

Jestliže stále chcete, pak tedy jděte,
dále cestou - po světě, ovšem - beze mě.
Já budu opíjet se splínem a stanu se stínem,
jenž dohlíží na poslední černé vrány dvě.

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 6.2.2013