Anotace: při nemoci je člověku tak zvláštně

Probuzení do snu
pod tíživým tlakem moře.
Slyším hučení, sykot.
Vše tak tiché a přece ohlušující.

V hlavě dutá bolest;
jak usilovně skřeti pracují.
Nevidím nic jen stíny
a přece mne pokaždé oslepí.

Ruce a nohy se mění v kořeny,
síla poutá mne k zemi.
Nemůžu se pohnout.
A mé srdce stále buší...buší...

Publikoval(a): eriosma, 10.2.2013