Anotace: Když se člověk trápí, tak někdy i verš může pomoct.

Nevím kde hledat smysl bytí,
na zem své tělo položím,
už nemám žádnou chuť k žití,
k oblakům tiše hovořím.

Nechápu proč já,
je to můj úděl či snad prokletí?
Vím, že nebudeš nikdy má,
Za měsíc, za rok, za století.

Tu bolest si sám vypiji až do dna,
prokletí se mě drží pevně,
bolest v srdci je fakt hrozná,
od ní mě vysvobodí země!

Publikoval(a): XXX-XXX, 17.2.2013