Anotace: .

Středem inspirace... vlastně pořád ještě jsi,
ale jinak, víš? Spíš už tě jako můzu nechci
a teď prosíš, abych se vrátil. Všechno jsem ztratil,
kvůli tobě já jsem se kdysi obrátil a zaplatil

pak za to stokrát tolik, než si ty dokážeš představit.
Už vím, že láska umí zatraceně vzít.
Tvé vlasy - tvoje lehké dlouhé vlasy - dcera krásy -
jejich sladkou vůni nechci nikdy cítit jako kdysi.

Vzpomínám si jak jsi přišla, ... BOŽE! Vzpomínat bolí!
Nechci se vracet, ale vzpomínky to nedovolí.
Potkávám tě ve snech, které jsou o něčem jiném, než dřív.
Furt samá krev, slzy, studené pohledy.

Nechci tě vidět, běž pryč! Není to poprvé!
Neříkej, že se to spraví. Mluv prosím za sebe
a vlastně nemluv vůbec, nech si to pro éter
a nenuť mě poslouchat tvůj hlas a prostě nech mě bejt.

Publikoval(a): Daark1, 19.2.2013