Železná koule minulosti ..
Železná koule minulosti ..
Tam na konci fyzických sil
a začátku duševní propasti,
kde lísteček lásky shnil
a vyrostli bolesti...
Scházím já z vyznačené trasy,
chlad a vítr mě žene,
slyším jen temné hlasy,
slyším jen "ne, ne, ne!".
Tam kde teče řeka slz
a naděje se topí,
přes sám sebe není vidět skrz
a tak už nikdo nepochopí…
Do tmy a do ticha,
mé já se odebírá
tam kde nic nedýchá,
nic nežije, jen předstírá…
Tam bez smíchu a jeho záře,
jsou naučeni žít,
všude jen zkroucené tváře,
co nemohou odejít.
Spousta lidí na tom místě,
ztrácí cestu známou,
nedojdou zpět - to vím jistě,
srdce jsi tam zlámou.
I já zrácím cestu zpět,
tonoucí v sebelítosti,
jak mě zklamal tento svět
a vězení z minulosti.
Publikoval(a):
Krokyno, 20.2.2013