Anotace: Zamilovaná. :-)

Jen láskou nechej se splést


Vítr opírá se o mé vláčné tělo,
další den zas tichounce odchází,
já však stále slyším to, co tu znělo,
nová naděje se vkrádá a vchází.

Po špičkách, jako baletka,
která jemně našlapuje,
zlehounka, tak, jak lehké pírko,
když po hladině vody klidně pluje.

V dálce vidím světélko, docela malé,
přec svítí krásně a ve tmě rozsvěcuje,
co ještě dnes tak tmavé býti zdá se,
avšak jasná záře stále více černě pohlcuje.

Konečně i hvězdy hledí dolů, na nás,
i Měsíc, noční král, rozeznívá svůj hlas
a odhaluje bystře má tajná přání i tajemství,
že jedině láska je mé vítězství v království.

Nemohu již dále žít jen sama, byť v naději,
já srdce mám pro lásku a v lásce právě tebe,
prosím, už nečekej víc! Nech ji, jen ať tě splete,
pojď se mnou, ruku v ruce, vystoupáme do nebe.

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 20.2.2013