Anotace: V této mé příloze se jedná spíše o to,aby si čtenář uvědomoval jak může někdo dát najevo jinému opravdový cit již zaniklé lásky a to sobci,který ji neopětoval.

Tobě je škoda něco psát.A stále sobě budeš lhát.Každou tvojí odpovědí kopu další hrob mých zpovědí.Vím,že čtou si zprávy moje,vy všichni v sedě,vestoje.Že k smíchu byl vždy něčí hlas,však jednou ti vše vrátí čas.Hlas jenž tvým uším stále řka,tuším lásku vyznával.Při večerech plných hvězd toužol svou milou vést.Tam kde břízy skrývají tu přízi,z níž měla láska kvést.Namísto toho velký mrak strhl ten cit jak rychlý vlak.

Publikoval(a): Choze, 26.2.2013