Anotace: další zamyšlení nad námi...

Dívám se do dáli,
tam kam vydat jsme se báli,
nyní toho litujeme,
svá svědomí zpytujeme.

Co jsme to s tím životem udělali,
co velkého jsme vykonali,
prožili jsme bídně roky,
brodili se dál do té stoky.

Tu stoku vybudovali předci,
přispěli tomu vládci, obchodníci i vědci,
vše pro lepší život s prý dělalo,
avšak moc dobrého nám to nedalo.

Sžírá nás nenávist, sobeckost a neštěstí,
neštěstí z vědomí, že naše skutky nic dobrého nevěstí,
že jsme jen prázdné postavy,
co docílily jen své popravy.

Zapomněli jsme na lásku,
na všechny se díváme jako na chásku,
přitom láska, která mnoho podob má,
jen tam nám štěstí v životě dá.

My, lidé, jsme zklamali,
zemi a sami sobě jsme osud zbabrali,
teď žehráme a ptáme se, bože proč,
jíž se s námi rozjel pekelný kolotoč.

My neuvědomili si vlastní chyby,
pořád se jen ptáme, co by kdyby,
místo abychom si vše uvědomili,
a co se dá ještě napravili.

Z toho již není cesta ven,
lidstvo klesá den co den,
sami to nevidíme,
nevidíme, že sami se popravíme.

Publikoval(a): Borty, 27.2.2013