Anotace: Teprve začínám psát, samozřejmě přijímám kritiku:).

Dnes je Valentýn a já tu jen sama sedím,
místo randění z okna smutně hledím.

On je tak perfektní, ostatní jsou prostě divní,
kdybychom byli spolu, musela bych přežívat pohledy některých sviní.

Cítím, že k sobě patříme jako Romeo a Julie,
musím o něj víc bojovat a nezůstat sama jako nějaká fůrie.

Mohla bych pro něj hodně obětovat,
jen by mi ty city musel opětovat.

Pokud si najde jinou, tak se asi utrápím žalem,
až moc lásky prošlo mým srdečním svalem.

Jsem asi moc náladová a jemu to nejspíš vadí,
řekl, že omluvami se nic nespraví, to, co bylo, už se nikdy nevrátí.

Publikoval(a): Annie_13, 28.2.2013