Zoufalcova
Zoufalcova
s pohledem
na dno své sklenky
cítím
že led je příliš tenký
ale dál po ledě
krok za krokem
vstříc nejistotě
příštích vteřin
nedbaje následků
sám sobě sokem
ačkoli pravda kol
tak neuvěřím
náhle se propadám
klesám pod hladinu
v moře chladu
v moře samoty
všem ostatním
dávám to za vinu
že mám rád chlast
i automaty
lapen v pekle
stále živ
procitám zpět
do svých splínu
ve svém světě
z lahví piv
nežiju
jak stoka plynu
Publikoval(a):
James Libustka, 4.3.2013