Anotace: Báseň

Skládám si věže z oblázků
a myslím na tebe, na koho jiného?
Odpovědi měním v otázku,
ve vzpomínku na něco dávného.

Čas plyne jako voda,
nic ho nemůže zastavit.
Já každý den prosím Boha,
ať zkusí mé chyby napravit.

Avšak strach, mocný pán,
všechny nás děsně ničí.
Bez něj život byl by
o tolik lehčí.

Proč píši báseň do písku?
Vždyť vím že déšť ji smyje.
Kéž bys mi byl nablízku
až smutek se do mně vlije.

A kdo odpoví mi na otázky,
které písku pokládám?
jedině ten kdo způsobuje,
že propadám těmto náladám.

Publikoval(a): katulinqa, 6.3.2013