Onikání.
Onikání.
Anotace: Jen tak ... pro radost.
Dnes už ani není zdání,
co dřív bylo onikání.
Naši předci onikali
a tím krásu řeči dali.
Na procházce kdesi v lese,
vida slečnu jak se nese,
tam jí mladík osloví,
čeká jak mu odpoví,
zdalipak by pusu dala,
když se na něj pěkně smála?
Políbím ho ráda vždycky,
oni nám jsou sympatický,
já je bude milovat,
bude-li si to jen přát,
hodné dětí chci jim dát,
budou nám též onikat.
Dříve děti onikaly
tak rodičům úctu vzdaly.
Publikoval(a):
děda včela, 8.3.2013