Anotace: Jsi jen schránka přírodních zákonů? Jsi snad nádoba na poznání? Nebo jen zrnko prachu ve vesmíru, které má svou cestu, předurčenou velkým třeskem?

NEVÍŠ KDO JSI ?

Čistý z podstaty života přichází.
První výkřik, světlo a první stín.
Není sám!
První kroky na cestě životem
patří tátovi a mámě.
Ne, není sám!
První zápas - vítězí.
Už si umí říct co chce.
Jen zrnko proti horám
a přece zná víc!
Škola - těch neslyšených slov.
To má být život?
Otevře oči až toto vše skončí.
Ty noční biflování a učení prázdných vět.
Vždyť je to pouze kabaret
z pohledu dospívání.
A přece je někdo,
kdo nestaví svou hranici výš.
Vždyť to znáš.
Už začínáš být sám!
Někdo je přítel, někdo rváč,
jiný je zbabělec, další hráč.
Někdo je atlet, jiný ne,
někdo se zaplete, jiný lže.
Všechno se točí,
nestíháš vnímat.
Každý má tvář.
A co Já ?

Jsi jen schránka přírodních zákonů?
Jsi snad nádoba na poznání?
Nebo jen zrnko prachu ve vesmíru,
které má svou cestu,
předurčenou velkým třeskem?
Můžeš se smát a můžeš brečet.
Můžeš se rouhat či zbožně klečet.
Kdyby šlo se zastavit a stát v nicotě,
kdybys nebyl souzen.
Kdybys mohl žít v tajnotě
a oddávat se samotě,
kdyby se v nádherný okamžik svět zastavil.
Navěky.
Ne, nespi!
Ty píšeš báseň a stovky lidí umírá.
Ne, nespi, to se sám odsuzuješ!
Ta věčná pravda si tě stejně vyhledá.
Teprve to všechno začíná.
A jestli nechceš,
aby Tě ve spánku zabili,
tak začni něco dělat!
Úsměv a klid, ať každý vidí,
že Ty jsi našel tu cestu.
Že nemusíš se sklánět,
ale rovně jít.
A báseň? - Ta Ti nedá klid.
Rozdávej každému.
Kdo bude chtít,
tak si Tě vyhledá.
Bylo Ti dáno, tak daruj.
A neboj se, že to rozdáš,
protože čím víc dáš,
tím víc máš.

Už víš kdo jsi.
Člověk, láska, pravda
a věčné poznání.

Publikoval(a): Bindig, 9.3.2013