Bůh ví...
Bůh ví...
Chtěla bych cítit blízkost, něhu,
tak moc, jak je kolem mě sněhu.
Dotýkat se Tvých rtů svými
a nechat se unášet vášní,
alespoň chvíli.
Dotýkat se Tvého těla
a vědět, že bych to dělat neměla.
Vpíjet se do Tvých očí.
Sním a hlava se mi točí.
Zadívat se Ti dlouze do očí,
přiblížit se svými ústy tak blízko,
jak jen to jde,
cítit Tvůj dech na svých rtech.
Líbej mě, drž mě, nepusť mě,
až budu padat.
Proplést svoje ruce,
proplést svá těla,
to je po čem toužím,
to je co bych chtěla.
Milovat se, smát se,
těšit se i bát se.
Žít jeden pro druhého a plnit si sny,
říkat si "Miluji Tě" a vzájemně se ctít.
Kde jsi, kdepak se schováváš?
Existuješ vůbec?
A jestli ano, jsme si souzeni?
Bůh ví..
Publikoval(a):
pampeliška semišová, 13.3.2013