Anotace: ...

Otiskla jsem své krvavé dlaně
do cihlové zdi
pocítila hrubost omítky
na bříškách prstů

nekonečná bolest

a víc už nic

časný ranní úsvit
jakoby mrtvé domy
zmrzlé zahrady před nimi
hrajíce pianissimo
symfonii samoty

ve vzduchu nesla se píseň kohoutí

mé nitro
hoří
a očí vidí nesčetně barvami
snažím se rozkoukat
panenky tancují po okolí

vzduch se mi dere z plic
jsem parním strojem
co vypouští páru, slova a zoufalé výkřiky

stále dokola

ALE NIKDO MĚ NESLYŠÍ !!

Publikoval(a): Rezavá plechovka, 24.3.2013