Anotace: báseň o zoufalství

Sedím a jen tiše hledím,
slzama ti odpouštím,
sama sobě marně radím,
mám pocit, že se rozpouštím.

V očích smutek bezedný,
odpusť nikdo není bezchybný!
Cítím se poněkud zoufale,
i přesto kráčím docela troufale.

Nádherné chvíle, ty nechci opustit,
kořeny chci přece s tebou do země zapustit.
Miluji je slovo dosti slabé,
ale být spolu bylo prostě dané.

Píši a myslím na tvůj obličej,
jak hluboký je to obyčej.
Chci, aby jsi mě pochopil,
a náš vztah do rukou uchopil.

Publikoval(a): Soňa10, 25.3.2013