Básničky, Poezie, Verše

v

435. Svítání zeleného slunce

435. Svítání zeleného slunce

Robin Marnoli Básně » o Přátelství

Anotace: ..možná báseň někomu vyzní romanticky...nu, co...jsem melancholik;-)

Potkal jsem tě ve chvíli
kdy hořelo město
bylas topolem ve vzácných barvách
protože nemáš ráda barvy
tedy ne všechny
ale vzácné
ty hýčkáš v prstech
aby je všichni viděli

Poznal jsem tě podle zeleného slunce
protože jsou dvě slunce
stejné barvy
které vnáší světlo ke studnám
s černou vroucí vodou
která nehřeje
ale uvnitř v hlubinách
je horoucí síla
ta, co neumírá
a nevychladne

Zeptal jsem se...
"Co tu děláš?"
"Chci spatřit svítání"
...to je mi tedy umění (rozneslo se v sítích)
...
"Víš, co je umění, Nathally?"
..."Ó, umění...
já jsem moderní bytost
vnímám jen moderně
soutoky plné hran
a někdy...
a někdy i ostrých strun."
...

Aha pomyslím
v každé době je nějaká moderna
čekající na metamorfózu
naší další návštěvy...

A tak i když jsi v černém
město vyhaslo
a v růžové plechovce
začalo svítat
a já jsem byl konečně spokojen
Publikoval(a): Robin Marnoli, 26.3.2013
Přečteno (385x)
Tipy (10) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: jezovka, Sedmnáctka, Martin Havlíček, gogol, Lugilla, NikitaNikaT., modrá

Spodek

Stránka generována 18.11.2024 00:33
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti