Anotace: Po chvilkách sepsané myšlenky minulosti.

Znám tě lépe něž by jsi chtěla,
vím že duši máš křehkou,
přesto smrt vzduchem zněla,
pak citům přeješ zemi lehkou,

Nezmůžu nic ikdyž vím,
a jen dál sním,
jsi mého svědomí bič,
řekni proč neuteču pryč.

Proč se zády neobrátím,
proč se zničený stejně vrátím,
chodidla střepů plna,
v každé ráně solná zrna.

Přesto za viníka vidím sebe,
můžu za to že láska tak zebe,
že já jsem to ďáblovo stvoření,
že za to může to pekelné koření.

To koření temné ironie,
to které každou radost zabije.
To koření bezmezné arogance,
je katem líbezné romance.

Smrtící koření ďáblovo,
a čisté boží svědomí,
lijemi do duše olovo,
které lásce most podlomí.

Zase plavat budu muset,
zase ke dnu padat,
musím novou lásku zaset,
a více se ovládat.

Publikoval(a): Retor, 4.4.2013