Anotace: ...

Šumivé ticho probodlo plazivé ráno
pod rouškou ocelové mlhy
a zšedlých holubích perutí
které vstříc sychravému nebi letí

Ospalí lidé víčka svá mlčky rozevírají
slepená pokojným hnisem nevědomí
z pod duchen snění zvolna vylézají
do černých havraních kápí se strojí

Temný průvod a teskná disharmonie kroků
vyděšený šepot jenž se ozývá v říjnovém vánku
tam na náměstí u mramorového sloupu
v mrazivém andělském spánku

Bůh je mrtev
oznámil tupý hlas z nebeských amplionů
odhodil sametové rouchu a spadl z božího chrámu
do vlhkého hrobu
skonal nahý a osamocen
jako člověk zrazen zrůdnou rukou svých nejbližších

Zpráva se roznesla jak requiem po pohřební síni
vítr v unizónu děl morbidní akord D moll
a lidé jak myšky provinilé zalezli do svých děr

Neblahé zrození tragedie

Publikoval(a): Oliver Ouvín, 11.4.2013