Anotace: není co dodat...

Navzdory nesnázím touha je k životu,
večery vzplanuly a přišel zas den,
navzdory nesnázím překonám nicotu,
bereš mě za ruku a já cítím jen,
že už se netopím.

Vysoko nad městem hledíme do dáli,
slunce už zapadá, brzy bude tma,
vrtulník proletěl, oba jsme povstali
co nám tu zůstalo? Jen samota
a strach?

Možná už nepřijde, někdo ho zavolá
za dveřmi naděje čekám jen já,
asi se nezhojí, rána je hluboká
divadlo skončilo – je tma!!!

A SLUNCE UŽ NECHCE SVÍTIT JAKO DŘÍV…

Publikoval(a): Soptík 13, 18.4.2013